Říká se, že děti jsou zdrojem radosti a není divu mají potřebu vše zkoumat, prohledávat a jsou hraví. Takovéto děti žijí všude, a to i za podmínek, že neznají vlastní rodiče. Mám tím na mysli dětský domov. Již pro rodiče to musí být obrovská rána do srdce, když si nemohou vlastní dítě nechat. Do takovéto situace se mohou dostat z různých důvodů, například nedokáží vytvořit dítěti zázemí kde by spokojeně žil nebo si ho nenechají, protože ještě nejsou plnoletí a rozhodnou se tak. V domově pro děti se o takové nemluvě dokáží postarat ve vší parádě. Z počátku dítě nemá ponětí, že došlo k tak osudnému rozhodnutí, které mu změní život. Jakmile začne uvažovat nad svým okolím a veškerým děním světa, začne přemýšlet, jak je možné, že zrovna ono přišlo na svět bez rodičů. To se stává těžkou prací pro vychovatele a vychovatelky, kteří se musí pokusit to dítěti vysvětlit.
Úplně nová éra života pro dítě je příchod do první třídy základní školy. Zde osiřelé dítě potkává jiné děti s hlavním rozdílem, že on nemá rodiče. Ve škole poznává výhody rodičů jiných, když po skočení školního výletu musí jet autobusem a ostatní děti berou rodiče autem. Rodiče jim též dávají mnohem více soukromí než-li má sirotek. Děti z domova dětí si jsou jedna velká rodina, a tak si neustále navštěvují své pokoje. Jeden z posledních rozdílů jsou peníze. Děti, které mají rodiče jednoduše vlastní více věcí a peněz než-li ty z domova dětí.
Postupným dospíváním přichází asi jedna z největších zkoušek do života, a to přestěhování. Již skoro dospělý sirotek může mít i výjimečně při sobě pravé sourozence, avšak jeho největší podpora do života jsou vychovatelé z domova dětí a nyní nestojí ihned za ním i když pomocnou ruku mu nabízí vždy. Teď se musí postavit a žít jako všichni ostatní pouze bez opory příbuzných pouze nejbližších přátel.