Kompaktní zářivky (tzv. úsporky), ale i dlouhé trubicové zářivky se netěší příliš velké oblibě. Důvodem jsou jejich vlastnosti známé již z doby, kdy se začaly poprvé montovat jako osvětlovací technika v domácnostech a zejména ve školách, na pracovištích a veřejných prostorech. Dokázaly sice osvítit terén patřičnou intenzitou, ale světlo bylo příliš chladné, ostré, a navíc nepříjemně blikalo. Kdo jen mohl, zářivkám se vyhýbal, neboť dlouhodobý pobyt v takové místnosti způsoboval únavu a další zdravotní problémy.
O neblahých důsledcích působení zářivek na lidské zdraví by se dalo polemizovat, jisté však je, že právě blikání bylo jedním z důvodů, proč se od nich začalo ustupovat. Tento jev zapříčinil analogový předřadník, konstruovaný v každém svítidle ve formě klasické známé sestavy – trojkombinace startéru, kondenzátoru a tlumivky. Ve světlech napájených ze sítě střídavým proudem, jehož frekvence je 50 Hz, vznikal stroboskopický jev o dvojnásobném kmitočtu, tedy 100 kmitů za sekundu. 
Výhody elektronického předřadníku
S nástupem elektronického předřadníku se však situace rapidně mění. V moderních zářivkových tělesech se již nesetkáme s tlumivkou a startérem, ta je nahrazena elektronikou, která pracuje s mnohem vyššími kmitočty, přibližně 15 000 – 40 000 Hz. Stroboskopický jev sice vzniká, ale ve zrakovém vjemu není téměř zaznamenán a nezpůsobuje zdravotní potíže, jako jeho analogový předchůdce. Jaké jsou jeho další přednosti?
Nízká hmotnost– celé těleso má mnohem nižší hmotnost, což je způsobeno především absencí těžké tlumivky.
Stmívání– tato funkce je u tohoto osvětlení možná, na rozdíl od analogových předřadníků.
Absence chvění– transformátory uvnitř předřadníku pracují na vysokých kmitočtech a nedochází k nepříjemnému chvění, které bychom svým sluchem zaznamenali u klasických zářivek.
Nízká spotřeba a odpadní teplo – zařízení má celkově nižší spotřebu a také produkuje méně odpadního tepla, což má význam hlavně u podhledových svítidel.